Stav open access v ČR

Národní politika otevřeného přístupu

Politikou otevřeného přístupu na národní úrovni se začala zabývat Rada pro výzkum, vývoj a inovace, která dne 28. února 2014 vzala na vědomí a schválila doporučení vypracovaná pracovní skupinou pro otevřený přístup vedenou prof. Haňkou. Rada doporučuje přijetí národní strategie otevřeného přístupu v ČR v souladu s Doporučením Evropské komise o přístupu k vědeckým informacím a jejich uchovávání.
Výzkumné organizace by měly:

  • spolupracovat na vybudování národní politiky,
  • podporovat budování online repozitářů k ukládání vědeckých článků a otevřených dat,
  • stanovit odpovídající povinnosti pro své výzkumné pracovníky v souvislosti s publikací vlastních článků v režimu otevřeného přístupu.

Poskytovatelé podpory v oblasti vědy a výzkumu by měli vyžadovat rovněž otevřený přístup k vědeckým publikacím podpořených z veřejných prostředků.

V současné době se přípravě národní politiky otevřeného přístupu ČR věnuje pracovní skupina při Technologickém centru AV ČR. Zpracovaný návrh národní strategie otevřeného přístupu byl předložen Úřadu vlády v první polovině roku 2016.

Institucionální politika otevřeného přístupu

Jednotlivé instituce v ČR se průběžně připojují k podpoře otevřenému přístupu k výzkumným výsledkům. Základním vyjádřením této podpory je podpis Berlínské deklarace. Seznam českých signatářů je uveden v informačním boxu v pravém sloupci této stránky.
Podporu otevřenému přístupu vyjádřila v roce 2012 svým podpisem mj. také Asociace knihoven vysokých škol ČR.

Zelená cesta otevřeného přístupu

Pokud existují institucionální politiky otevřeného přístupu, podporují především autoarchivaci publikovaných výsledků v institucionálních repozitářích, tedy zelenou cestu otevřeného přístupu.
Institucionální politiku otevřeného přístupu veřejně deklaruje Akademie věd ČR a Vysoké učení technické v Brně.
Další univerzity, např. Masarykova univerzitaUniverzita Tomáše Bati ve Zlíně formou směrnic rektorů definují svou podporu autoarchivaci. Podobně je tomu i na Univerzitě Pardubice nebo VŠB – Technické univerzitě Ostrava (od konce roku 2015) s tím rozdílem, že směrnice rektorů nejsou veřejně dostupné dokumenty.
Politika UTB ve Zlíně je mandatorní, tj. pracovníkům univerzity je uložena povinnost uložit plný text publikace do repozitáře. Na Masarykově univerzitě byla původně mandatorní politika na nátlak fakult zmírněna na dobrovolnou s tím, že fakulty si samy volí, pro jak silnou politiku se rozhodnou. Ze zmíněných příkladů vyplývá, že nejčastěji jsou institucionální politiky vydávány pokynem rektora. Někdy bývají součástí obecněji pojatého dokumentu, například nakladatelské politiky, viz Koncepce ediční politiky Univerzity Karlovy.
Implementací politik otevřeného přístupu bývá nejčastěji pověřena knihovna, která případně z vlastní iniciativy vykonává činnosti související s provozem institucionálního repozitáře, vykazováním publikační činnosti a propagací otevřeného přístupu.

Institucionální repozitář byl ke konci roku 2015 provozován na 11 institucích. Nejrozšířenějším systémem v ČR je otevřená platforma DSpace.

Zlatá cesta otevřeného přístupu

Naprostá většina univerzit, ústavy Akademie věd ČR a další subjekty vydávají vlastní otevřené časopisy, které zpřístupňují svůj obsah bez omezení.
V rejstříku DOAJ je k 1. září 2016 registrováno 84 otevřených českých časopisů.
Při některých institucích vznikly také fondy na podporu publikování v otevřených časopisech, např. na VUT a na VŠCHT, které hradí platbu publikačního poplatku (APC) v placených otevřených časopisech. AV ČR ukončila provoz centrálního dotačního systému v roce 2014, dotace jsou v kompetenci jednotlivých ústavů.

Politika otevřeného přístupu grantových agentur

Ve světě se o implementaci principů otevřeného přístupu významně zasazují poskytovatelé finančních dotací, za všechny např. britský poskytovatel Welcome Trust nebo americký National Institutes of Health. V České republice taková podpora citelně chybí. Nejvýznamnější poskytovatel – Grantová agentura ČR – sice podepsala v roce 2008 Berlínskou deklaraci, avšak po příjemcích grantů výslovně otevřený přístup k publikacím nevyžaduje. Zdá se, že roli nejsilnějšího hybatele převzala Evropská komise. Její politiky otevřeného přístupu k publikacím a vědeckým datům v aktuálním rámcovém programu Horizont 2020 ovlivní dění v jednotlivých členských státech.

Významné akce

Na podporu otevřeného přístupu a zvýšení povědomí o jeho principech mezi akademickými pracovníky, řídícími pracovníky univerzit a dalšími „policy makers“ se uskutečnily akce:

Chcete vědět více?

  • DĚDIČOVÁ, Petra et al. Otevřený přístup k vědeckým informacím: současný stav v České republice a ve světě. 1. vyd. Brno: Vutium, 2016. ISBN 978-80-214-5282-4. Dostupné z: http://hdl.handle.net/11012/61751
  • FABIÁN, Ondřej. Open access in the Czech Republic: an overview. Library Review [online]. 2013, č. 4/5 [cit. 2016-09-07]. ISSN 0024-2535. Dostupné z: http://www.emeraldinsight.com/journals.htm?articleid=17090935&show=abstract
  • KOUTOUČEK, Jiří. Politika otevřeného přístupu na národní úrovni. Dědičová, P. et al. Otevřený přístup k vědeckým informacím: současný stav v České republice a ve světě. Brno: Vutium, 2016, s. 158-165. ISBN 978-80-214-5282-4. Dostupné z: http://hdl.handle.net/11012/61751
  • KOUTOUČEK, Jiří. Politika otevřeného přístupu u grantových agentur. Dědičová, P. et al. Otevřený přístup k vědeckým informacím: současný stav v České republice a ve světě. Brno: Vutium, 2016, s. 174-180. ISBN 978-80-214-5282-4. Dostupné z: http://hdl.handle.net/11012/61751
  • TKAČÍKOVÁ, Daniela. OpenAIRE. OA in the Czech Republic. Dostupné z: https://www.openaire.eu/oa-czech