Jak být open access

Otevřený přístup je přínosný pro celou společnost. Průvodce Jak být open access shrnuje kroky, jaké mohou podniknout na podporu otevřeného přístupu jednotliví aktéři vědecké komunikace, a vysvětluje z jejich pohledu výhody, které jim otevřený přístup přináší. Celý průvodce je k dispozici ke stažení (Word, PDF).

Knihovna

Knihovna se může zapojit do hnutí otevřeného přístupu především tím, že zajistí informační podporu pro své uživatele – akademické pracovníky, studenty, veřejnost.

Informační podpora obnáší vybudování webové stránky o otevřeném přístupu s odkazy na užitečné zdroje a s popisem základních principů otevřeného přístupu.

Příklady informační podpory

Vybudování repozitáře

Dalším úkolem knihovny v oblasti open access je vybudování otevřeného repozitáře pro ukládání a volné zpřístupňování vědecký publikací (vysokoškolských kvalifikačních prací, vědeckých článků, monografií, článků ze sborníků konferencí aj.)

Příklady repozitářů v ČR

Doporučená pravidla a metadatové standardy

Je důležité, aby repozitáře byly budovány v souladu s osvědčenými a zavedenými standardy a postupy, které přispívají k opravdu otevřené spolupráci (interoperabilitě) repozitářů.

Interoperabilitě repozitářů významně pomáhá, pokud dodržují metadatové standardy pro popis ukládaného obsahu.

Open Access Week

České knihovny se od roku 2010 zapojují do mezinárodní propagační akce Open Access Week s cílem zvyšovat povědomí o otevřeném přístupu mezi akademickými pracovníky a studenty.

Chcete vědět víc?

Projděte si další užitečné zdroje
COAR Librarians’ Competencies for E-Research and Scholarly Communication
JACOBS, Neil (ed.). 2006. Open access: key strategic, technical and economic aspects. Oxford: Chandos Publishing. Chandos information professional series. ISBN 1-84334-203-0.

Management

Zájmem managementu výzkumných organizací (univerzit, vědeckých ústavů) je, aby výsledky vědecko-výzkumné činnosti získaly patřičnou publicitu a byly maximálně viditelné pro ostatní vědce, organizace, podniky aj. Viditelné výsledky zvyšují prestiž a dobré jméno instituce.

Institucionální politika otevřeného přístupu obvykle zahrnuje tři základní oblasti:

  1. Deklarování politiky otevřeného přístupu
  2. Podporu zlaté cesty otevřeného přístupu
  3. Budování infrastruktury

Deklarování politiky otevřeného přístupu

Podporu otevřené komunikaci vědeckých výsledků může management deklarovat v institucionální politice otevřeného přístupu. Politikou otevřeného přístupu se instituce hlásí ke svému poslání sociálně zodpovědné instituce, která je ochotná podobně jako ostatní vědecké organizace přispívat do společné pokladnice vědění a znalostí. Politika otevřeného přístupu by měla vycházet z principů daných Berlínskou deklarací. Institucionální politika je vydávána většinou jako rozhodnutí rektora, směrnice, metodický pokyn, za součinnosti knihovny a výpočetního centra instituce.

Předmětem institucionální politiky otevřeného přístupu je většinou proces autoarchivace děl vzniklých v instituci. Politika řeší otázku nakládání se zaměstnaneckými díly, obsahuje nařízení (v případě tzv. mandatorní politiky) či doporučení, jakým způsobem mají autoři zpřístupňovat své vědecké publikace (např. mají povinnost uložit do repozitáře veškerou publikační činnost a dle možností zpřístupnit uložené plné texty v režimu otevřeného přístupu).

Výše zmíněná forma politiky patřící k nejúčinnějším je založena na principu “Immediate-Deposit & Optional-Access”, kdy autoři mají povinnost uložit do repozitáře každou svou vydanou publikaci bezodkladně po jejím vydání a dle podmínek vydavatele zajistit její zpřístupnění pro všechny zájemce. Pokud vydavatel neumožňuje volné šíření plného textu či stanovuje časové embargo, je možné v repozitáři zavést službu zaslání publikace na vyžádání (request e-print button).
Pravidla otevřeného přístupu v programu Horizont 2020 doporučují zpřístupnění postprintů nebo vydavatelských verzí, nikoliv preprintů.

Institucionální politiky otevřeného přístupu v ČR

Institucionální politiky otevřeného přístupu ve světě

Přehled politik

Podpora zlaté cesty otevřeného přístupu

Instituce vydávají také vlastní vědecké časopisy a často přistupují k modelu otevřených časopisů, které poskytují vydaný obsah volně ihned po vydání. Dosahují tak většího zviditelnění článků a mohou takto ovlivnit získání, udržení či zvýšení prestiže časopisu (např. impakt faktoru časopisu).

V rámci politiky otevřeného přístupu může instituce provozovat dotační fond na podporu publikování v otevřených časopisech. Z fondu jsou hrazeny publikační poplatky spojené s vydáním vědeckého článku v otevřeném časopise (gold open access), který za vydání článku účtuje poplatek. Fond na podporu publikování v otevřených časopisech je zřízen např. na Vysokém učení technickém v Brně.

Přehled fondů na podporu OA publikování

Budování infrastruktury

Institucionální repozitář slouží vědcům pro auto-archivaci a otevřené zpřístupnění jejich publikačních výstupů (jedná se o tzv. zelenou cestu otevřeného přístupu). Institucionální repozitář je často navázán na systém pro vykazování publikační činnosti instituce, ve světě označované jako Current Research Information System (CRIS).

Instituce může budovat také repozitář pro ukládání vědeckých dat, viz příklad datového repozitáře Edinburgh DataShare. Uložená data je potřeba anonymizovat v případě nutnosti ochrany osobních údajů.

Autoři a provozovatelé musí dbát na dodržení licenčních podmínek vydavatele upravujících možnost zpřístupnění článku v institucionálním repozitáři. Lze si také vyžádat souhlas vydavatele se zveřejněním postprintu nebo vydavatelské verze článku. Informace o přístupu vydavatelů k otázce auto-archivace v institucionálním repozitáři je možné dohledat ve službě Sherpa/RoMEO.
Publikace v institucionálním repozitáři jsou zveřejňovány např. pod licencí Creative Commons, licencí pro otevřená data apod.

Vybudování repozitáře, určení pravidel pro jeho provoz a jejich naplňování je diskutováno na interních i otevřených fórech (viz debata na MU: Miroslav Bartošek: Repozitář univerzita potřebuje vs Jaromír Leichmann: Rizika repozitáře převažují).

Otázka financování EIZ

Problematika prosazení otevřeného přístupu souvisí také s otázkou financování přístupu do strategických elektronických informačních zdrojů (EIZ), které jsou nezbytné pro provoz českého výzkumu. Budoucí model financování EIZ by měl směřovat ke zřízení licenčního centra pro nákup všech EIZ pro českou vědu s přihlédnutím k faktu, že model open access výrazně zasáhne do obchodních strategií vydavatelů.
Aktuálně se připravuje projekt CzechElib. Eventuální transformace z modelu předplatného na model placeného otevřeného přístupu (gold open access) není součástí projektového záměru.

Chcete vědět víc?

EnablingOpenScholarship – webové stránky určené pro řídící pracovníky výzkumných institucí
PASTEUR4OA – projekt, jehož cílem je posílit harmonizaci politik otevřeného přístupu jednotlivých členských států EU s politikou EK dle Doporučení ze 17. července 2012.

PROCHÁSKOVÁ, Iva. Akvizice elektronických informačních zdrojů v rámci OP VaVpI – Výzva 4.3: Výsledky a praktické zkušenosti. In: INFORUM 2013: 19. ročník konference o profesionálních informačních zdrojích, Praha 21.-22. května 2013 [online]. Praha: Albertina icome Praha, 2013. [cit. 2013-10-03]. Dostupné na: http://www.inforum.cz/sbornik/2013/13

RYGELOVÁ, Pavla. Služba SHERPA/RoMEO – další život vědeckého článku. Zpravodaj ÚVT MU [online]. 2009, roč. XX, č. 2, s. 12-17. [cit. 2016-07-26]. ISSN 1212-0901. Dostupné z: http://webserver.ics.muni.cz/bulletin/articles/630.html

Poskytovatel grantů

Základním předpokladem otevřeného přístupu je, že výsledky výzkumů financovaných z veřejných peněz by měly být také snadno dostupné odborné i laické veřejnosti. Je tak podporována transparentnost využití dotací, sdílení znalostí a tím i urychlení navazujícího výzkumu a jeho využití v praxi.

Poskytovatelé grantů (grantové agentury, ministerstva, Evropská komise aj.) mohou výrazně zasáhnout do změny v komunikaci vědeckých výsledků. Poskytovatelé disponují prostředky z veřejných zdrojů a z tohoto titulu nesou také odpovědnost za to, jak jsou tyto prostředky využívány a zda jsou využívány efektivně.

Z výše uvedených důvodů roste počet grantových agentur, které v rámci pravidel přidělování dotací stanovují povinnost zpřístupnit výsledky výzkumu v režimu otevřeného přístupu. Existují tři přístupy aplikované v politikách otevřeného přístupu grantových agentur:

  • Politiky preferující zlatou cestu k otevřenému přístupu.
  • Politiky doporučující zajištění otevřeného přístupu k článku uložením do repozitáře (tzv. zelená cesta), pokud nakladatel uložení nepovoluje, politika na otevřeném přístupu netrvá.
  • Politiky vyžadující zajištění otevřeného přístupu k článku uložením do repozitáře (tzv. zelená cesta), pokud nakladatel uložení nepovoluje, musí autor zvolit jiného nakladatele (např. NIH, Wellcome Trust).

Většina agentur vyžaduje zelenou cestu, některé z nich stanovují repozitáře, ve kterých má být článek uložen. V rámci politiky otevřeného přístupu je běžně stanoveno maximální časové embargo (většinou 6 až 12 měsíců), do jehož uplynutí může být zveřejnění pozdrženo. V politice může být také stanovena povinnost uložit i související výzkumná data.

V České Republice Rada pro výzkum, vývoj a inovace doporučuje mj. poskytovatelům:

  1. podporovat v rámci svěřených kompetenci po vzoru Evropské komise politiku otevřeného přístupu na národní úrovni,
  2. požadovat otevřený přístup k vědeckým publikacím podpořených z veřejných prostředků.

Politika otevřeného přístupu v programu Horizont 2020 Evropské komise

Evropská komise prosazuje otevřený přístup jako hlavní princip zpřístupňování vědeckých informací (publikací a výzkumných dat) ve svých rámcových programech, aktuálně v programu Horizont 2020.

17. července 2012 vydala EK zásadní dokumenty – Communication a Recommendation, které vymezují význam otevřeného přístupu pro evropský výzkum a které doporučují členským státům, aby se také zasadily o vytvoření podmínek pro otevřené sdílení výsledků vědy podpořených z veřejných zdrojů.

Iniciativa EK zohledňuje potřebu volného přístupu k výsledkům vědy za předpokladu solidního a udržitelného systému šíření vědeckých poznatků.

EK navrhuje přijetí mandatorní politiky otevřeného přístupu k vědeckým publikacím pro všechny výzkumné oblasti programu Horizont 2020, vycházející z již existujících aktivit v rámci 7. rámcového programu (zahrnující např. způsobilost výdajů za publikování v otevřených časopisech, 6-12 měsíční embargo v případě zelené cesty otevřeného přístupu). EK chápe otevřený přístup jako prostředek ke zlepšení výměny znalostí, nikoli jako cíl samotný.
Podobně jako v 7. RP program Horizont 2020 zahrnuje zlatou i zelenou cestu otevřeného přístupu. Obě cesty se doplňují a jsou efektivní, rovnocenné a udržitelné pro dosažení otevřeného přístupu jak z pohledu vědců, tak z pohledu zavádění inovací v průmyslu a obchodu. EK pokračuje v podpoře návazných projektů v oblasti open access a výzkumné infrastruktury (např. OpenAIRE).

Databáze politik poskytovatelů

  • SHERPA/JULIET – přehled podmínek grantových agentur v oblasti otevřeného nástroje
  • SHERPA/FACT – přehled především pro vědce, zda zvolený časopis odpovídá podmínkám dané grantové agentury
  • ROARMAP – přehled politik grantových agentur a institucí
  • MELIBEA – seznam a výpočet procentního vyjádření míry otevřenosti jednotlivých politik

Příklady vybraných politik poskytovatelů

Hodnocení vědy

Současný způsob hodnocení vědy nijak nepodporuje publikování v otevřeném režimu. Metodika hodnocení VaV se soustředí na kvantitativní měřítka, jehož jasným důsledkem je inflace publikací, které byly publikovány pouze účelově pro vykázání do systému hodnocení. Tento škodlivý trend potvrzuje kauza tzv. predátorských časopisů, jejichž prostřednictvím se uměle zvyšuje publikační výkon vědeckých pracovišť.
Poskytovatelé by také měli usilovat o změnu v hodnocení vědy od měření kvantitativního ke kvalitativnímu. Inspiraci mohou najít v iniciativně DORA nebo na blogu O hodnocení a financování vědy (Daniel Münich soukromě).

Chcete vědět víc?

K problematice predátorů a etice publikování se vztahuje informační stránka Vím, kde publikuji.
Projděte si další užitečné zdroje.
Suber, Peter. Open Access [online]. Cambridge : MIT Press, 2012. [cit. 2016-07-25]. ISBN 978-0-262-51763-8. Dostupné z: https://mitpress.mit.edu/books/open-access

Správce repozitáře

Role správců repozitářů spočívá především v tom, že se postarají o využití všech dostupných technologií pro zprovoznění cesty otevřeného přístupu k vědeckým informacím.

Repozitáře ve světě

Přehled systémů pro repozitáře

Chcete vědět víc?

BARTOŠEK, Miroslav. Digitální knihovny – teorie a praxe. Národní knihovna – knihovnická revue [online]. 2004, roč. 15, č. 4, s. 233-254 [cit. 2013-10-08]. ISSN 1214-0678. Dostupné z: http://full.nkp.cz/nkkr/NKKR0404/0404233.html

JALŮVKA, Dušan. Úložiště digitálních dat pro potřeby ÚK VŠB-TUO I [online]. Ostrava, 2006 [cit. 2013-10-08]. Diplomová práce. Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava. Fakulta elektrotechniky a informatiky. Dostupné z: http://hdl.handle.net/10084/56378

JONES, Richard, Theo ANDREW a John MACCOLL. The institutional repository. Oxford, England: Chandos Pub., 2006. ISBN 1-84334-138-7.

KREJČÍŘ, Vlastimil. Univerzální digitální repozitář [online]. Brno, 2005 [cit. 2013-10-08]. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Fakulta informatiky. Dostupný z: http://www.ics.muni.cz/dspacecz/soubory/dp-krejcir.pdf

Materiály, návody, průvodce OpenAIRE

Student

Studenti potřebují (volný) otevřený přístup k informačním pramenům (vědeckým článkům, publikacím, studijním materiálům, učebnicím aj.) ke svému studiu a vzdělávání.

Agregační služby BASE, OpenAIRE, CORE , OAISTER aj. zpřístupňují cenné informační zdroje uložené v otevřených repozitářích. Nástroje DOAJ a Paperity zase umožňují prohledávat agregovaný obsah otevřených časopisů. K vyhledávání vědeckých informací je možné využít i nástroj Google Scholar.

V českém prostředí lze využít centralizované služby Národní technické knihovny, sklízející data (metadata) ostatních repozitářů a systémů, NUŠL – Národního úložiště šedé literatury. V NUŠLu lze vyhledat diplomové práce, cestovní, výroční zprávy, příspěvky z konferencí a další typy šedé literatury.

Nicméně převážná část produkce vědecké literatury je schována za branami nakladatelských serverů, kde se za přístup k publikacím platí. Buď formou předplatného, nebo formou jednorázových poplatků. Žádná knihovna na světě není tak bohatá, aby mohla předplácet pro své uživatele všechny informační zdroje, které potřebují. Žádný student není tak bohatý, aby si mohl zaplatit za všechny články, které využije během studia.

Je na místě, aby se zapojili i studenti – budoucí vědci – do podpory modelu otevřeného přístupu, jehož ústřední ideou je, že každý by měl mít online přístup k nejaktuálnějším výsledkům vědy, aniž by musel platit poplatek za přístup.

Inspirací mohou být aktivity studentské iniciativy The Right to Research Coalition nebo akce Open Access Week.
Z iniciativy mladých vědců vzešel projekt Open Access Button.

Chcete vědět víc?

Vím, kde publikuji – průvodce publikováním ve třech krocích
Open Educational Resources – koncept otevřených výukových materiálů
Europe’s Open Access Champions – inspirujte se názory vědců a studentů

Vědec

Otevřený přístup je přínosný pro celou společnost.

Vědcům zvyšuje viditelnost, využívanost a vědecký dopad jejich publikovaných prací.

Vědec jako autor může otevřený přístup podpořit:

a) publikováním svého vědeckého článku v některém z otevřených časopisů – zlatou cestou otevřeného přístupu.

Vhodný časopis můžete najít v DOAJ – adresáři otevřených časopisů.

b) uložením vydaného článku, resp. jeho rukopisu, do otevřeného repozitáře – zelenou cestou otevřeného přístupu.

Tento způsob – označovaný jako auto-archivace – znamená, že autor publikuje tradiční cestou v časopise dle své volby a zároveň zajistí otevřený přístup k plnému textu článku v otevřeném repozitáři.

Ochrana autorských práv

Se změnou v publikačním procesu se rozšiřují možnosti, jaká práva si autor díla může ponechat.

Vedle tradičního přenechání autorských práv vydavateli, kdy vydavatel získává veškerá práva k užití díla, se stává běžným modelem využívání veřejných licencí Creative Commons. Licencí Creative Commons využívají vydavatelé otevřeně přístupných časopisů, např. Hindawi, PLoS a mnozí další.

V případě auto-archivace je důležité ověření, zda podmínky vydavatele auto-archivaci autorům povolují.

Přehled podmínek vydavatelů poskytuje služba SHERPA/RoMEO.

Vydavatel auto-archivaci nepovoluje?

Pokud autor ještě nepodepsal smlouvu, je možné k smlouvě přiložit dodatek, kterým požádá o výjimku.

SPARC Addendum – vzor dodatku

Model amendment to publishing agreement – vzor dodatku dle OpenAIRE

Iniciativy

Cost of Knowledge – petice více než 16 tisíc matematiků a dalších vědců, upozorňujících na vysoké ceny předplatného a nevýhodné obchodní praktiky vydavatele Elsevier, který těží ze své pozice největšího vydavatele vědecké literatury

DORA – San Franciská deklarace volající po zlepšení způsobu hodnocení vědeckých výsledků, mimo jiné kritizující zneužívání impakt faktoru v hodnocení vědeckého výkonu

Chcete vědět víc?

Zeptejte se svého knihovníka
Europe’s Open Access Champions – inspirujte se názory vědců a studentů

Veřejnost

Veřejnost jsou těmi, kdo přispívají do veřejných rozpočtů a přispívají tedy i na vědu. Veřejnost má právo na transparentní nakládání s veřejnými prostředky a na otevřený přístup k výsledkům vědy.

Citizen Science – občané jako významný činitel ve vědeckém výzkumu

Sama veřejnost se po celém světě podílí na řadě výzkumných projektů, které využívají distribuovaných počítačů vlastněných amatéry. Česká republika patří mezi země s největším počtem nadšenců zapojených do projektů typu @home.

Nejznámějším projektem, usilujícím o zachycení zprávy od mimozemských civilizací, je SETI@home.

V Česku funguje projekt Asteroids@home, jehož cílem je mapování asteroidů. Projekt vedou vědci z Astronomického ústavu UK.

Evropská komise zařadila otevřený přístup / otevřenou vědu mezi své strategické politiky. Cílem je maximálně využít výsledky výzkumu, financovaného z veřejných zdrojů, na úrovni programů 7.RP a Horizont 2020 i na úrovni členských států. Tento otevřený přístup je nezbytný pro posílení ekonomického výkonu a konkurenceschopnosti s využitím znalostí. Výsledky výzkumu financovaného z veřejných zdrojů mají být proto šířeny otevřeně ku prospěchu vědců, inovačního průmyslu a občanů. Otevřený přístup může zviditelnit evropský výzkum a může jej zpřístupnit k využití malými a středními podniky.

Otevřená data veřejného sektoru – širší souvislosti otevřeného přístupu

Model otevřeného přístupu se vyvíjí v širším kontextu.
Mezi významné oblasti, které rozšiřují obecné povědomí o otevřených principech mezi veřejností, patří otevřená data veřejného sektoru (otevřená vládní data) neboli Public Sector Information.
Nejčastější využití těchto dat je spojováno s vývojem nových aplikací, které veřejnosti přináší zajímavé informace o dění v jejich okolí (typicky např. aktuální poloha hromadné dopravy apod.) nebo umožňují aplikace optimalizovat na lokální prostředí.

Otevřená data v ČR

O rozvoj otevřených dat veřejného sektoru v České republice se stará Ministerstvo vnitra ČR republiky a jeho Odbor hl. architekta eGovernmentu. Ministerstvo vnitra provozuje web Otevřená data: Standardy publikace a katalogizace otevřených dat veřejné správy ČR, kde je možné se dozvědět blíže o celkovém přístupu k této problematice ze strany veřejné správy.
Pro širší veřejnost je možné doporučit web Otevřená Data provozovaný Fondem Otakara Motejla, který se problematice intenzivně věnuje a nabízí různé doplňující materiály jako např. příručku Jak otevírat data?.
Otevřená data aktivně podporuje řada měst České republiky – Praha, Brno.
Otevřená data veřejného sektoru jsou tak velmi diskutovaným tématem a významně pomáhají do českého prostředí zavádět principy otevřenosti.

Akce na podporu otevřených dat

Pořádají se různé akce, které propagují a rozvíjejí využití informací veřejného sektoru pro různé účely. Známý je např. pražský hackaton Prague Hacks nebo soutěž Společně otevíráme data.

Vydavatel

Vydavatelé vědeckých časopisů a také vědeckých publikací přecházejí na nové obchodní modely, aby mohli zajistit svým čtenářům neomezený online přístup k literatuře, kterou vydávají.

Placené otevřené časopisy

Nejběžnějším modelem je přenesení nákladů na vydání časopisu z předplatitele na autory, kteří v časopise publikují. Publikační poplatky hradí obvykle autorova instituce nebo jsou hrazeny z grantů.

Hybridní časopisy

Placené časopisy, které nabízí možnost vydání jednotlivých článků v režimu otevřeného přístupu (viz OpenChoice), tedy článků volně dostupných nejen předplatitelům, ale všem zájemcům. Příjmy těchto časopisů se generují ze dvou zdrojů (předplatné a APC).

Časopis PlosOne

Vydavatel Public Library of Science patří k průkopníkům placených otevřených časopisů. Časopis PlosOne je vydáván od roku 2006. Na rozdíl od časopisů Nature nebo Science, které odmítají 90 procent došlých článků, časopis prosazuje ediční politiku “vše, co si zaslouží být publikováno, bude vydáno”. Časopis nemá uměle omezenou velikost – odtud označení mega časopis. Časopis disponuje nástroji, které filtrují, hodnotí a třídí obsah časopisu až po jeho publikování. Na podobném principu vzniká řada dalších časopisů – klonů PlosOne. Některé odhady mluví o tom, že v roce 2016 bude 50 % STM literatury vydáváno cca 100 časopisy.

Chcete vědět víc?

Obchodní model otevřených knih
Howopenisit? je jednoduchý průvodce, který dle několika kritérií ukazuje, do jaké míry je vydávaný časopis otevřený.
DOAJ Information for Publishers – užitečné rady pro vydavatele, jak zajistit kvalitu časopisu.
Open Journal Systems nejrozšířenější systém pro provoz otevřených časopisů. Zajišťuje v elektronické podobě veškerou agendu, spojenou s vydáváním časopisu.
Předplácené časopisy, které přešly na model OA.
OASPA – Asociace vydavatelů otevřených časopisů
Otevřený časopis: prostředky a nástroje pro udržení a zvyšování kvality vědeckého časopisu