Jak se vyhnout predátorům bez Bealla? Snadno.

V půlce ledna 2017 se objevily první zprávy (1, 2, 3) o tom, že známý Beallův seznam predátorských vydavatelů a časopisů zmizel. Stránky http://scholarlyoa.com zejí prázdnotou a vědecká komunita tak přišla bez konkrétního vysvětlení o jediný známý komplexnější zdroj/seznam predátorských subjektů. Zdroj, ke kterému se až velmi často upínali nejen jednotlivci, ale také řada vědeckých institucí ve svých interních manuálech a návodech pro boj s predátory.

Co je ale pro řadu vědců katastrofa, to pro zastánce kvalitního publikování, knihovníky a OAktivisty není zas taková ztráta. Jak je to možné? I ve vědeckém publikování totiž platí: „Důvěřuj, ale prověřuj.“

J. Beallovi nelze upřít významnou roli v oblasti „propagace“ predátorských praktik a pojmenování konkrétního fenoménu ve vědecké komunikaci. V poslední době se však vinou zařazování/vyřazování některých časopisů a vydavatelů na seznam bez bližšího vysvětlení či přes četné obhajoby a diskuze ze strany samotných publikujících vědců, proměnil Beallův seznam ze zdroje s nezpochybnitelnou vážností v pouhý referenční zdroj, který by měl autorům pomoci pouze v primární orientaci. Nalezením časopisu/vydavatele na seznamu J. Bealla (by) totiž kontrola důvěryhodnosti titulu neměla končit a autoři by ověření měli věnovat větší péči – jednak zhodnocení formálních náležitostí (zde je možné využít mj. metodiku, kterou J. Beall nastavil), dále ale také publikovanému obsahu časopisu/ů vydavatele.

Jakékoliv seznamy (whitelisty i blacklisty) jsou sice užitečnými pomocníky, vedou ale k zjednodušeným rozhodnutím. Tomu by se vědečtí pracovníci a členové akademických institucí měli (chtít) sami vyvarovat. Z toho důvodu dává větší smysl, pokud se publikující autoři naučí provádět efektivně vlastní hodnocení (např. pomocí #vimkdepublikuji) a přijmou plnou odpovědnost za výběr titulu, kterému se rozhodnou svěřit své (zaměstnanecké) dílo. Stejně tak by měly instituce jasně svým zaměstnancům sdělit, co pro ně je a není v publikování přijatelné.

O seznamovém vákuu a zachování ledového klidu se mj. rozepsal také Cameron Neylon a Mike Taylor.