Jak sledovat výdaje za APCs na univerzitách?

V rámci druhého dne semináře Otevřené repozitáře 2018 proběhla snídaně open access šampiónů, během které byli účastníci rozděleni do 3 skupin a zkusili (si) odpovědět na otázku: „Jaké kroky je potřeba učinit k tomu, aby se na univerzitách začaly monitorovat výdaje za publikační poplatky (article processing charges, APCs)?“

Níže naleznete krátké shrnutí hlavních závěrů.

Proč by mělo univerzitu zajímat, kolik její autoři platí vydavatelům za publikační poplatky?

1. Kolik peněz skutečně dáváme vydavatelům? – Univerzity nyní ví, kolik platí za předplatné plnotextových elektronických zdrojů, ale nemají souhrnný přehled o tom, kolik její autoři vedle toho zaplatili vydavatelům za publikování v placených otevřených časopisech. Teprve součet cen za předplatné a APCs udává částku, se kterou je pak možné pracovat při vyjednávání – buď snížení cen předplatných nebo slev na budoucích publikačních poplatcích.
2. Předchozí platby jako berlička pro budoucí autory – Pokud by univerzita ukládala a zveřejňovala informace o zaplacených APCs v dostupné databázi, mohly by údaje z předchozích období pomáhat např. začínajícím vědcům při sestavování předpokládaných nákladů na publikování v režimu open access v rozpočtech budoucích projektů.
3. Od monitoringu k mentoringu – Pokud by praxe příjmu a proplácení faktur za APCs na univerzitách kopírovala způsob, jakým se např. nyní na řadě institucí nakupuje grantová literatura (knihy je nutné objednávat přes knihovny, které tak podchytí zájem o konkrétní titul a než je zakoupená kniha půjčena grantistovi, je řádně zaevidována ve fondu knihovny), mohly by knihovny plnit nejen roli evidenční, ale také podpůrnou. Minimálně do té míry, že by dokázaly autorům případně nedoporučit publikovat v časopisu, který by nevyhovoval stanoveným kritériím důvěryhodného časopisu (např. pokud by šlo o publikaci u tzv. predátorského vydavatele/časopisu).

Jak by měly univerzity začít monitorovat výdaje za APCs?

Všechny skupiny se shodly na tom, že tuto novou agendu by neměl mít na starosti sám autor (cílem není autorům přitížit další administrativou), ale spíše pověřený pracovník např. z knihovny – pokud by celý proces probíhal podobně jako nákup grantové literatury (viz výše). Případně by data mohl zadávat do databáze pracovník ekonomického/grantového odd. a knihovna s nimi pak dál pracovat v návazném analytickém procesu.

Údaje by bylo potřeba evidovat nejen v ekonomickém systému (jako samostatně definovanou položku), ale propojit je také se systémem pro sběr publikační činnosti a evidenci projektů. Tato provázanost následně zajistí další možnosti analýzy – např. agregovat údaje podle projektů, vydavatelů apod.

Nepovinné, ale užitečné by bylo, pokud by u ceny za APCs byla detailnější specifikace, jak vznikla nebo z čeho se skládá. Zda je např. snížena díky členství autora v profesní organizaci, nebo zda se odvíjí od počtu stran, barevných obrázků atd.

Rozhodnou-li se české univerzity sbírat údaje o APCs, je žádoucí, aby tyto údaje pak dále sdílely, ideálně prostřednictvím mezinárodního projektu The Open APC, do nějž již přispívá 171 institucí z celého světa. Takto shromažďované údaje by samozřejmě bylo možné využít nejen pro srovnání s poměry v zahraničí, ale mohou být užitečné pro vyjednávání národních (CzechELib) nebo institucionálních podmínek otevřeného publikování.

Poznámky 2 skupin: