Mýty o open access
Kolem modelu otevřeného přístupu existuje řada zakořeněných mýtů, které lze považovat za jednu z příčin, proč se otevřený přístup již dávno nestal všeobecně uplatňovaným způsobem šíření vědeckých informací.
Typické předsudky tvrdí:
- Když bude můj text otevřeně dostupný (publikovaný v open access), někdo mi ho zkopíruje a vykrade.
Primárním cílem vědeckého publikování je komunikace / zveřejnění nových poznatků. Otevřený přístup v principu dělá to samé jako tradiční model vědecké komunikace, zveřejňuje informace – demokraticky, tzn. všem bez rozdílu. Pokud publikuji v otevřeném časopise, stále platí ochrana autorským zákonem (copyright). Dle podmínek časopisu buď majetková práva (jak nakládat s dílem) získává vydavatel, nebo je využito licencí Creative Commons, o kterých ale zpravidla rozhoduje autor – stejně jako v případě tradičních časopisů. U preprintů / postprintů v repozitáři je možné pomocí data vložení doložit, kdy byla informace publikována (zveřejněna). Plagiovat Vaši práci může kdokoliv i z publikace vydané tradičním způsobem. Plagiátorství a pirátství není otázka způsobu publikování, ale osobní odpovědnosti každého publikujícího autora. - Otevřený přístup zapříčiňuje vznik predátorských vydavatelů pochybné kvality.
Problém nízké kvality vydavatelských služeb existuje odjakživa. Otevřený přístup je jen jednou mnoha dalších možností, kde se pochybní vydavatelé snaží uplatnit své zájmy místo služby vědcům. Je otázka času, kdy se dnešním predátorům přestane dařit uplatňovat svoji strategii, k čemuž by výrazně přispělo, pokud se autoři začnou aktivně zajímat o kvalitu časopisu, kterému chtějí svěřit svůj článek,a budou obezřetní v tom, komu důvěřují. - Přístup k aktuálním vědeckým informacím není problém, není nutné podporovat open access.
Žádná univerzita nemůže předplácet všechny dostupné elektronické informační zdroje (EIZ), ani Harvard, jak upozornil článek uveřejněný v Guardianu. Univerzitní knihovny kvůli úsporám musí rušit předplatné EIZ. Tzv. krize časopisů způsobená kontinuálním zvyšováním cen předplatného byla jedním ze silných motivátorů vzniku hnutí otevřeného přístupu (Dědičová et al., 2016, viz http://hdl.handle.net/11012/61751). - Otevřený přístup znamená, že článek není chráněný autorským zákonem.
Nikoliv, i zde funguje ochrana autorským zákonem stejně jako u tradičního modelu vědeckého publikování. Co se týče majetkových práv k dílu, mohou buď zůstat autorovi, nebo jsou licenční smlouvou předána vydavateli, případně autor uděluje nevýhradní licenci k vydání a k dalšímu užití – např. licence Creative Commons. Licence CC jsou mezinárodně srozumitelné a jejich podmínky jsou pro všechny transparentní. Více k licencím CC: http://www.creativecommons.cz/, příklad autorsko-právních podmínek u vybraných vydavatelů: Elsevier, Springer, Taylor & Francis. - Zavedení povinnosti otevřeného přístupu (OA mandate) narušuje moji akademickou svobodu.
Každý vědec je mj. zaměstnancem, a proto je povinnen dbát pravidel stanových jeho zaměstnavatelem. Ten má plné právo nařídit zaměstnancům, aby zajistili maximální možný přístup k jejich publikovaným pracím, např. prostřednictvím otevřeného přístupu. Mandatorní politiky otevřeného přístupu zpravidla nepřikazují, ve kterých časopisech a u kterých vydavatelů se smí publikovat a u kterých ne, pouze ukládají autorům povinnost zajistit přístup k jejich zaměstnaneckým dílům. Nelze-li najít vhodný otevřený časopis, nebo nemá-li autor finance na publikování v drahých časopisech, může využít zelenou cestu a uložit článek do otevřeného repozitáře. - Otevřený přístup vynechává / nezaručuje recenzní řízení.
Model otevřeného přístupu se zaměřuje na odstranění bariér v přístupu k recenzovaným vědeckým článkům, nikoli na odstranění recenzního řízení. Spolu s odstraňováním bariéry dostupnosti publikovaných vědeckých prací navíc OA přichází s novými vylepšenými modely zavedených procesů – např. otevřeným či postpublikačním typem recenzního řízení, které přispívá k vyšší transparentnosti ve fázi hodnocení kvality samotné práce. U zelené cesty OA je cílem především zpřístupnění článku, který vyšel nebo vyjde v některém z vědeckých recenzovaných časopisů (tradičních či otevřených), tudíž recenzní řízení není pominuto. - Časopisy s impakt faktorem, ve kterých potřebuji publikovat, nenabízejí open access.
V každém oboru existují impaktované otevřené časopisy. Informace o impaktu časopisu silze zjistit v databázi Journal Citation Reports. V případě potřeby pomůže najít vhodný otevřený časopis knihovník. Vždy lze zvolit variantu publikování v tradičním časopisu a OA zajistit uložením autorského rukopisu v repozitáři. Pokud vydavatel nepovoluje autoarchivaci, je možné sjednat u vydavatele výjimku (dodatek ke smlouvě). - Otevřený přístup znamená, že musím publikovat v otevřeném časopise. (OA = pouze zlatá cesta)
Existují dvě cesty otevřeného přístupu: zelená (uložení autorského rukopisu či vydavatelské verze článku, vydaného v tradičním časopise, do repozitáře) a zlatá (vydání článku v otevřeném časopise). Obě cesty jsou plně komplementární. Autor si může dle svých možností a potřeb zvolit tu, která mu nejlépe vyhovuje, případně kombinovat obě. - Všechny (většina) otevřených časopisů si účtuje publikační poplatek a já na něj nemám peníze.
Dle databáze DOAJ existuje 2x více otevřených časopisů bez poplatků, než těch s poplatky. Některé časopisy umožňují poplatek prominout, pakliže autor doloží, že na poplatek nemá prostředky (např. mladý vědec). Poplatky lze hradit z projektu.
Publikační poplatky jsou standardně uznatelnými náklady – lze je tedy proplácet z grantů, případně žádat o podporu z fondů na podporu otevřeného publikování (institucionálních, národních apod.). Klíčové je pouze to, aby vědci na tyto náklady pamatovali a zahrnovali je do návrhu rozpočtu u svých projektů (viz studie Who pays the bill?). - Otevřený přístup způsobí, že přijdu o místo knihovníka – co budu dělat, když nebude potřeba řešit předplatné, akvizici, uchování časopisů?
Otevřený přístup otevírá prostor novým specializacím v knihovnickém oboru. Vyžaduje nové znalosti, které nevychází čistě z OA, ale obecně z elektronizace dnešního způsobu komunikace informací. Budou vznikat nové pozice: kurátor digitálních sbírek, expert OA, expert na právní otázky, expert na otevřená data atd.
Chcete vědět více?
Common myths about open access…busted!
Open Access and Scholarly Communications: Busting OA Myths
Open access: six myths to put to rest
Persistent myths about open access scientific publishing